V úterý 31. 10. nám nešla ve škole elektřina, tak jsme v tomto dušičkovém období využili čas na zklidnění, vzpomínání, zkkrátka prožili jsme dušičkový den. Mluvili jsme o odchodu milovaných, kteří tu už nejsou, ale nám stále schází, ať jsou to zvířecí kamarádi, nebo lidé. Rozsvítili jsme jim svíčku, raději jen v srdci a nakreslenou na papíře, napsali jsme milovaným vzkaz, udělali jsme si lucerničky pro svíčku skutečnou. Celé dopoledne jsme zakončili návštěvou místního hřbitova, kde jsme pro vzpomínku na všechny milované zapálili svíčku a navštívili jsme s dětmi místo posledního odpočinku jejich příbuzných. I o smrti a odchodu je třeba s dětmi mluvit, jemně a citlivě, je to opravdu důležitá součást našich životů, na kterou se zapomíná, často je opomíjená, asi protože bolí.
